Pomalu jsem došel k dalšímu přechodu pro chodce a čekám až naskočí zelený panáček. Se mnou tam stáli ještě dva další postarší pánové se stejným prázdným pohledem jako jsem měl já. Najednou se odněkud zezadu přihnali tři mladíci na něčem, co vzdáleně připomínající horská kola. „Hele vole, na co čekáme? Červená je přece jen barva!“. Ozvalo se asi po dlouhých deseti vteřinách ticha. Jeden z mladíků nasednul na svůj bajk a pokračoval dál. Netrvalo ani další dvě sekundy a naskočil zelený panáček. Konečně jsme mohli i my ostatní pokračovat ve svých cestách.
Pohled první (Pozitivum)
Je dobré vědět že dnešní mládež se nenechává uchlácholit zaběhnutými stereotypy a dokáže svobodomyslně jednat. Hlavně ať jim to vydrží.
Pohled druhý (Negativum)
Lidem v dnešní době (a to nejen dnešní mládeži) dělá čím dál tím větší problém dodržovat i ty nejjednodušší pravidla. Chůze na červenou, překračování rychlosti nebo projetí zákazem vjezdu. Vždyť o nic nejde pokud mě nechytí. Ale kde je hranice tohoto chování? Dnes červená na přechodu, zítra loupežné přepadení. Vždyť hlavní je aby mě nechytili.
Hledání cesty
Bohužel ať na tím přemýšlím, jak nad tím přemýšlím, nemohu najít žádnou rozumnou „zlatou střední cestu“. Na jednu stranu chápu, že lidé občas potřebují nějakou tu malou rebelii, na druhou stranu je víc než jisté, že lidem moc volnosti neprospívá. Je na čase si přiznat, že lidem žijícím v této době by prospělo trochu více pokory a poddajnosti. Vyměnit by ji mohli zejména za svoji přehnanou sebestřednost.
the line by ~mhrrau on deviantART
Žádné komentáře:
Okomentovat